« Úvod | Co si maminy navzájem ... »

Mamí, já si počůral nožičky. Obě!


Jedna z tisíce klasických vět, jejichž zvoláním děti popisují situace, do nichž se dostaly pro nás naprosto záhadným způsobem. Na takové zvolání obvykle reagujeme slovy: „A jak to, prosim tě?“ nebo „Cos dělal?“ a hlavně „VYDRŽ, už jdu!“
Vzápětí vystartujeme s úmyslem zachránit počůrané/pokakané/mokré/špinavé/přiskřípnuté dítě, a ZABRÁNIT tak dalším logicky následujícím katastrofám, ke kterým dojde v případě, že se dítě bude chtít dostat z prekérní situace vlastními silami (např. utře si pokakané nožičky do růžovoučké osušky mladší sestry).

Jen na okraj podotýkám, že je nezbytně důležité porozumět tomu, CO vám dítě vlastně říká. U nás v rodině se traduje historka z dob, kdy byly mému dědovi asi dva roky. Seděl pod stolem u okna a volal na svou maminku: „Číhám, číhám!“ „Jen číhej, synku, číhej,“ pronesla maminka s uspokojením, že si synek tak pěkně hraje. Po půl hodině podezřelého ticha šla omrknout situaci. Našla dědu sedět s naprosto spokojeným výrazem v hromadě totálně rozstříhaných záclon.
Byť se příhoda stala před více jak 80 lety, plynou z ní ponaučení, která platí i v současnosti: 1) ticho je VŽDYCKY podezřelé, 2) je třeba si všechna dětská sdělení SPRÁVNĚ převést do jazyka dospělých. V tomto případě slovo „číhat“ samozřejmě znamenalo úplně jinou činnost, pro dítě ovšem neméně zábavnou… :-)

Existují ovšem i dětská zvolání, nad kterými můžou otrkanější a zkušenější maminy mávnout rukou. Maminy z řad Amazonek se můžou i lehce pousmát a dodat „Aha“. Moje tchyně je učebnicový příklad matky-Amazonky. Jakožto matka tří synů měla to štěstí slyšet například tato dětská zvolání: „Mamí, na záchodě je chlupatej pavouk, koulí očima a MLASKÁ!“ „Aha.“ Nebo drsnější: „Mamí, brácha visí na plotě!“ „Aha…?“

A jaká že to jsou dětská zvolání, u nichž je třeba zbystřit? Příklady z praxe:
„Nejlepší trénink je šplhat po schůdkách na půdu!“
Na vánoce: „Mamí, kde je můj podběrák?“ (ano, na vánoce u nás ve vaně plove kapr)
„Mamí, co by se stalo, kdybych sáhnul do zásuvky?“ (A do p…!)
„Mamí, nemůžu vyndat prstík z okýnka Mercedesu!“
„Pomóc, já sem tu uvíz!“
„Mamí, sluníčko na pohovce, koukej!“ (byl to permanentní fix, podotýkám. ČERVENEJ)
A jedno zvolání, kterým synek zachránil svou mladší sestru před pohotovostí a mě před kriminálem: „Mamí, Zuzanka leze ke schodům do sklepa!“
A jedno, které mi přišlo vtipné pouze v první vteřině: „Mamí, Zuzanka ukousla pneumatiku od autobusu!“
A na závěr jedno zvolání, kterým se ty předchozí, katastrofické, navždycky mažou: „Mamí, mám tě rád...“
:-)

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se