« Úvod | Urvaná ze řetězu »

Rychlovka zubní


Tak včera se to provalilo. Je to venku. Je to šok, ale NEJSEM dokonalá matka. Selhala jsem. Můj syn má - připravte se na krutou pravdu – ZUBNÍ KAZ.
Dobře, pochopím, když se ke mně už nikdy nikdo nebude hlásit. Sestro má, jediná, tebe jsem milovala nejvíc ze všech…

Ale já ...zanedbala své vlastní dítě, co může být horšího??
V duchu si zpětně promítám všechno, co jsem udělala jako opatření PROTI kazu: Čistíme třikrát denně. Na noc vodu. Kartáček měníme po třech měsích...žijeme zdravě…
Eh, tak jo, žere bonbóny a sušenky a čokoládu.

Volám dětské zubní. Nasadím co nejvíce pokorný tón hlasu. „Dobrý den, chtěla bych se objednat, můj syn má...totiž má...má….. zubní kaz...“ Ticho na druhém konci linky nevěstí nic dobrého. „Ehm, dobře, ale máme až do března plno, zkuste si zavolat, jestli se někdo neuvolní.“
Dobře, u zubařky to je provalený.

Jdem ven. Táhnu synka do lékárny. V regále zuřivě hledám zubní pastu pro děti, tu nejdražší, protože když bude hodně drahá, bude taky hodně účinná, že jo?

U pokladny vysypávám tři zubní pasty, dvě balení kartáčků pro děti, včetně vychytávek, které jsem v životě neviděla, a kdyby nebyly v oddělení ZUBY, myslela bych si, že jsem si spletla typ obchodu. Takže všechny tyhle divnosti a mučící nástroje s úsměvem podávám magistře. Vyplácnu půlku mateřské a vypotácím se z lékárny. Synek se dožaduje „nějaké dobrotky“. COŽE?? To nevidí, jak trpím??? Mířím k místnímu Číňanovi doufaje, že tu bude mít něco, co uspokojí chutě mého syna a přitom nepohorší moje svědomí..
V krámě plno lidí. Hrabu se regály, ale nic požadovaného složení. Ploužím se k pokladně se dvěma jablky a dietními suchary.
„A bude to všetkó? Lízatkó pro synká?“ „Ne, to bude všechno“, hlesnu a klopím oči.
"Já lízátko nemůžu, MÁM TOTIŽ ZUBNÍ KAZ!," pronese ten zrádce na celou prodejnu. V prodejně nastane naprosté ticho. Všechen pohyb ustal. Nějaká babička na mě zírá od rajčat, Číňan na mě zírá od fazolí, Číňanka na mě zírá od pokladny. Má kaz, má kaz, má kaz… nese se vzduchem. Čekám, kdy po mně babička mrskne nahnilým rajčetem. Za zády mi pípne čísi mobil. Volají sociálku, to je jasný.

„Dobžé,“ zachraňuje mě Číňanka, „Tšeba pšíšté…?“
„Třeba,“ mrknu po ní vděčně a táhnu synka ven. Do ruky mu vrazím pohankový suchar a doufám, že nebude protestovat. Nahlas..
Periferním viděním zaznamenávám Café Giraffe. To je taková restaurace, kde si všechno vyrábějí sami. Jo, i dorty. Čokoládový a plný neuvěřitelně dobrých věcí. Jak myslíte, že to dopadlo?
Správně. Dopadlo to špatně. Moje zuby už se moc zkazit nedají… ale moje nervy, ty potřebují obalit.
Takže závěr? JSEM špatná matka, to bez diskusí. Chystám se na procházku, cíl výletu je obchůdek s DORTAMA.

Kaz bývá. Jak by řekl Forrest „“Shit happens“.
Sypu popel na hlavu a ve spíži zavádím novou polici "Zdravé a neškodné". Myslím, že tuhle kategorii ti moli nezlikvidují...

:-)

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se