« Úvod | Zase to žrádlo! »

Rychlovka pouťová


Labutě.
Každý, kdo byl někdy na Matějské, ví, co to znamená. Juchání a výška. Pro mě prazážitek z dětství, kdy jsem hrozně moc chtěla letět, ale současně jsem cítila TAKOVÉ TO BRNĚNÍ na chodidlech.
Labutě.
Vysoko.
Až příliš…

Moje děti „takové to brnění“ nemají.
Využívám situace: „Máťo, proletíme se spolu na labutích, CHCEŠ???“
Prosím prosím, ať řekne jo.
„Když chceš, mami,“ prokoukne mě syn. „Ale mami, chci jet na drakovi,“ smlouvá.
Klidně. Hlavně ať už tam proboha naleze. Třímám řídící páku od tříhlavé oranžové saně. Klepu se nedočkavostí.
Mrknu na syna. Líně převrací lízátko mezi pysky: „Doufám, že se to nezasekne jako minule s tetou Zůzou,“ varuje mě.
Taky sakra doufám a jsem odhodlaná poslat ten trojhlavej laminát až nad stánek s langošema.
„A je to tady, dámy a pánové, držte se, začínáme jízdu. Štefane, až dokouříš, hoď tam ty labutě,“ ozve se od pokladen.
Trvá to věčnost, než Štefan odhodí špačka a zmáčkne START. A my letíme….

„Mami, chci taky řídit,“ prosí synek.
„Tos uhád',“ myslím si sobecky. Dneska prostě jedu já. Děti neděti.
„Tak jo, ale na chvilku,“ podléhám jeho užaslým modrým očím.

Už ani nevím, kolikrát jsem během letu zavýskla, kolikrát pronesla procítěně „Hustý!“. Možná to způsobila ta atmosféra, možná hudba let devadesátých vibrující z repráků od strašidelného hradu. Možná tak na mě zapůsobily labutě stejně staré jako já. Na těch pět minut jsem se ocitla zase v dětství. Syn se na tu chvíli proměnil v kamaráda a já na svět koukala z výšky JEHO očima. Možná bychom na labutě občas měli zajít všichni…

PS: Ten den jsem se ještě narvala do růžovoučkého Disney vláčku pod záminkou svezení mé dcery. Kdo myslíte, že juchal nejvíc?? :-)

Svatá pravda! Potají jsem si představovala, jaký to musí být svět z toho záchranářského vrtulníku, co v něm pištěl Mates :-) PS: Děkuju za kometáře a omlouvám se za ty kódy, co se musí opsat, aby se tu ten komentář objevil...to je holt asi ten háček blogové stránky zadarmo :-) Teď jen doufám, že mi ten příspěvek za trest nesmažou... PPS: Ale zase si těch komentářů o to víc cením :-)

Hustýýý!!! Koukat z výšky na zem je krása a věc dobrá k tomu, abychom nebrali sebe ani všechno ostatní zase tak moc vážně...

přidat komentář
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se